Zdilo se z VPC cihel od KM Bety. Obvodové zdi 175mm a příčky 115mm. Zdění jim šlo od ruky. První den měli založeno, druhý den 3 obvodové zdi, třetí den dozdili obvodové zdi a založili příčky, další 2 dny dozdívali příčky a pak přišly na řadu věnce. Příčky se musely zdít rovnou, protože na některých byl taky zpevňující věnec.

Myslím, že VPC jako stavební materiál jsme zvolili dobře. Jen se špatně řeže. Neměli jsme ideálně nastavený projekt na rozměry cihel, proto jsem ho musel lehce poupravit a o pár cm posunout některá okna a dveře. I tak to ale vzhledem k celkovým rozměrům nevyšlo nejlépe. Na řezání padl jeden diamanťák a několik kotoučů na kámen. Pokud se cihly dobře postaví, dá se průduchy uvnitř vést elektrika nebo voda. My to tak měli v projektu a dírama jsme vytáhli vodu zdí do podhledu, kde pak povede do technické místnosti, kde bude rozvod. Později jsem si uvědomil, že jsme vodu mohli vyvést rovnou z desky do TM, ale na to už bylo pozdě.

U zakládání jsem nikdy nebyl – nezáživné – zbytečný den dovolené.

Zakládali jsme na maltu Heluz Trend, která velice pomalu tvrdnula a první den se jen nanesla malta a až další následující den se začali do lepidla s perlitem Heluz pokládat cihly. Zedníci nadávali, že tato zakládací malta je hrozná, vůbec netvrdne – kdybych měl klasickou tak už tam mám po prvním dnu hned první šáru cihel.

Vzal jsem si dovolenou a patro bylo vždycky ve 4 lidech (zedníci a já s tátou) za pár dní hotové. Problém byl jen s celoplošným lepidlem s perlitem, které opravdu moc nedrželo – na rozdíl od sousedů, kteří zdili na tenkovrstvé lepidlo, které drželo jak čert. Zkoušeli jsme malířský váleček, pak heluz válec, nakonec jsme po vyzdění pár šáru koupili plastovou vanu, do ní namíchali vždy 2 – 3 kýble lepidla a cihly do vany namáčeli – byli velká tepla – tak jsme museli kropit i spodní i vrchní cihly – aby lepidlo hned nesprahlo a lépe drželo. Stavět dnes znovu – tak bych na lepidlo už nikdy nic nestavěl, vážně nikdy – vše pouze na pěnu !!!!

Zdili jsme na pěnu jen rohy, aby to lépe drželo. Založili jsme sloupy na terasu – před sklepem a dozdili přízemí. Po týdnu jsme se dostali ke stropům – jako jediný v naší čtvrti jsem zvolil skládaný strop miako – nebylo to však z mé hlavy, ale nakonec jsem rád, že miako máme. Studené panely mají všichni sousedé a není o co stát. Všichni ostatní dávají dnes stropy Goldbeck – zřejmě z lenosti – pohodlnosti. Ve čtyřech lidech jsme měli strop podložený – jeřábem naskládané nosníky a pak 7 palet cihel stropů hotové asi za 1,5 - 2 dny.

Na rozdíl od sousedů, kteří čekali 2 – 4 týdny než jim panelový strop vyrobí, pak museli stejně vylívat betonem většinou ručně a o moc ulehčení mi to nepřišlo. Nějvětší strach jsem měl a pořád jsem řešil 7,5 metrové traverzy co budou držet patro. Vzhledem k tomu, že chci použít roletové překlady i v patře – dal jsem nakone 3 ks vedle sebe i 300, aby to bylo trochu naddimenzované. Vše nakonec proběhlo naprosto v pohodě, strejda profi svářeč to za den posvářel k sobě. Zedníci chodili jen občas – třeba v červenci dorazili jen 5 x, proto stavba moc nepřibývala.

V srpnu jsme se vrhnuli na další patro. Opět založení a nyní změna – trochu jsme pozměnili všechny okna v patře – důvod – použití roletových překladů – délky 425 cm a kratší 375 cm, kdyby to mělo být podle projektu, okna bych nemohl osadit a přišlo mi, že v 21 století nemoct použít moderní technologie je hřích. Jako bonus bylo zpříjemnění za odběry ve stavebninách nad 100 000 Kč – překlady atd. 10 kg uzená kejta – pěkně jsme si zagrilovali. Po vyzdění patra jsme se vrchli na další strop – střechu.

Další problém – sehnat dalších 70 stojek na stropy a asi 12 dlouhých trámů – vše se mi vždy zdálo jako problém, ale vždy se to vyřešilo docela rychle a vždy se sehnalo co bylo třeba. Po vylití střechy jsme čekali asi 3 týdny než bude zase čas pokračovat. Nechali jsem otvor – výlez na střechu 1 x 1 m a další díru v koupelně na světlovod 40 x 40 cm – jenže nyní mám cenové nabídky a vážně zvažuji otvor zazdít – no zatím v řešení. 3 dny jsme zakladáli a zdili atiku na střeše a další práce na domě. Poté jsem si vzal další dovolenou – koupil 190 m² kvalitní modifikované lepenky a lepili z tátou první vrstvu střechy. Kterou jsme zcela nestihli a přišlo období dešťů – týden pršelo a pršelo – až byla zase nějaká voda v domě.

Na třech místech nám voda prosakuje – jak jsou louže na střeše a není spád, ale voda odtéká při dešti to je hlavní. Nyní přišlo poslední vyzdít příčky, zedníci měli neskutečný problém zdít příčky bez oken, ale nakonec byli v celém domě vyzděné za 4 dny. Stavba se mi díky tomu protáhla, neměl jsem odpady na střechu – tj. do konce roku prostě střechu nedodělám.

Do konce týdne přijde elektřikář a zakreslí, kde vysekat drážky na elektřinu, příští týden se staví instalatér a to samé – drážky na odpady – stoupačku už mám – dělal jsem si je sám – 100 mm odpady obalené tubexem – kvůli hlučnosti – jednu stoupačku i z tichých trubek. Elektřinu, kabelovku, internet, domácí kino jsem vysekal než dovezou okna. Nyní chybí dodělat komín nad střechou a schodiště – nebo zatím jen podestu a za 2 týdny nám dovezou obří okna – 46 m² – největší v obýváku něco přes 8 m² – HS Portal. Další akci jsme bohužel prošvihli o den a další uzená kýta nebyla – tak aspoň 50 piv.

Na střeše nebylo nic, s čím bych mohl jakkoliv pomoci, takže to bylo vše na vazníkářích a pokrývačích. Stavíme bungalov s neobytným podkrovím, ale chtěli jsme mít alespoň pochozí půdu, na kterou bude možno "uklidit" málo používané věci. Vazníky se proto navrhly tak, že v podkroví vzniknul prostor cca 2x3m po celé délce domu.

Vazníky byly otázkou jednoho a čtvrt dne. Ráno je dovezli, naskládali na věnce a druhý den jen dodělali pár detailů.

Střešní krytinu jsme vybírali mezi CREATONem a Röbenem. S Creatonem ale byl problem v nabídkách a měli nějaký problém s objednávaním. Což mě moc nepotěšilo, ale zjednodušilo to výběr. Vzali jsme tedy Röben Monza plus glazurovaný. Teď bych si to možná trochu lépe rozmyslel, než bych ho vzal. Né že by to nevypadalo hezky, ale pokrývači si stěžovali, že teď jak se vyrábí v Polsku, kvalita prý není už tak vysoká. Větrací tašky na sebe dobře neseděly, tak jsme je tam nakonec ani nedali. Půda bude celá větraná, takže s tím problém nebude. Žádné popraskané tašky ale nebyly, vše dovezli v pořádku. Dodavatel pouze trochu předimenzoval dodávku tašek a střešní fólie, tak snad nebude problém s vracením.

Pokrývači nám zakryli štíty OSB deskami, na které se pak připevní polystyrén, pak začali se střechou. Celkově jim to zabralo čtyři dny. Latě jsme dávali 4x6, ať to drží pořádně.

Na mě pak zbylo už jen zazimování. Objednal jsem trochu více latí a z nich udělal rámy přesně do oken, které jsem s kamarádem omotal fólií na palety. Máme tak částečnou izolaci, světlo a můžu si tam trochu přitopit, aniž by teplo bylo hned pryč a alespoň nenafouká sníh. Kde už nezbyla folie, nabili jsme stare OSB desky, které zbyly z bednění.

Další na řadě bude dodělání půdy a parobrzda z OSB desek :)

Očividně stavitel honí resty jinde a na náš bezproblémový sklep (podle jeho slov) posílá lidi podle mě až málo. Kontrolní dny se neustále posouvají. Manžel ob den chodí kontrolovat, co se na stavbě událo – jestli se vůbec něco na stavbě událo a zima se blíží. Stěny se budou betonovat na dvakrát – pokaždé po 5 řadách. Jinými slovy, stavba (kompletní stavba včetně stropu), která měla být hotová za 3 týdny, už trvá 7.

Snažíme se zachovat klid, jde nám především o to, aby byla provedena správně, a snad letošní zima bude jako loňská a veškeré betonování stihne vyzrát před delšími mrazy. To je asi největší strašák, který máme.

Stěny jsou už hotové a my máme obrovskou radost. Procházíme se jednotlivými místnostmi a je to paráda. Takového prostoru! To abych se naučila a začala zavařovat :-).

Asi nejsložitější část stavby je před námi. Musí se udělat strop – včetně veškeré výztuže. A zcela správně. Taky balkón, pro který jsme se rozhodli, se musí udělat tak, aby tepelné mosty byly co nejmenší. Tady nám asi zatím nejvíc pomohl dozor, který stavbu navštívil několikrát a tohle pohlídal.

Železa je tam mraky, pořádně se po stropě ani nedá chodit, ale už se kocháme pohledem z úrovně stropu – s pozemkem jsme udělali dobře! Doteď jsme mohli jen odhadovat, jak to bude vypadat, a zatím to naše očekávání předčilo. Jen nás zlobí sousedi, kterým stavba oproti projektu trochu bobtná a trochu nám kazí výhled. Ale co se dá dělat. Hlavně ať jsou v pohodě a bude se nám vedle sebe dobře bydlet.

Nejdříve jsme napenetrovali základovou desku a natavili protiradonovou izolaci. Příčky máme vyzděné z Ytongu 15 cm a 10 cm. 10 cm příčky jsme dávali tam, kde máme zabudovaná stavební pouzdra. 

Nejdéle trvalo samotné založení první řady. Nejdříve jsme museli vše vyměřit (kde, jak budou místnosti) a zdicí maltou jsme museli vyrovnat první řadu příček. Pak už šlo samotné zdění rychle. 

Další zdržení nastalo u stavebních pouzder (do koupelny a na záchod). Museli jsme vše přeměřit a pouzdro správně obezdít. Překlady nad pouzdra jsme udělali ze dvou úhelníků. 
Překlady nad ostatní dveře jsme měli koupené od Ytongu (nenosné překlady). 

Příčky jsme ob řadu kotvili a nezdili jsme je až k obvodovému zdivu. Nechávali jsme tam cca 1-2 cm mezeru, kterou jsme pak vypěnili nízkoexpanzní pěnou. 

Samotnému zdění příček v patře předcházela montáž stropu z palubek. Nejdříve jsme palubky museli 2x natřít, pak jsme museli srovnat kleštiny, protože sem tam nějaká byla o kousek propadlá oproti zbývajícím (pomocí fošny viz foto). Pak jsme na strop začali dávat palubky. Přivrtávali jsme je vruty
rapi-tec rovnou do pera, takže hlavičky nejsou vidět. 

5.dubna nám dodavatel založil zdarma rohy.

9.dubna jsme do malty založili první řadu tvárnic a 10. dubna začli zdít. Na překlady jsem použil roletové překlady BATIMA pro jejich nízkou hmotnost a vysoký tepelný odpor.

Věnec jsem vyzdil s YTONGU 5 cm, vložil arma koš a vylil betonem.

I když jsem nikdy nezdil, spolu se třemi pomocníky (důchodci) jsem vyzdil dům s věncem za týden.

Komín byl skoro o polovičku levnější než Schiedel. Doprava byla zdarma až na stavbu, a s montáží jsem neměl žádný problém.

Vazníky

Po poslání cenových nabídek jsem byl překvapen. Výrobce z České Lípy a Trutnova poslal nabídku přes 150 000 Kč. A třetí nabídka: DŘEVĚNÉ KONSTRUKCE SEDLČANY byla za necelých 110 000 Kč, včetně dopravy.

Uprostřed vazníků nad chodbou je i menší půda asi 3x5 metrů.

Bylo rozhodnuto a nelituji. Vše proběhlo bez problémů. V 10:00 začali a v 16:00 byla vazba hotová.

Střecha

Dva dny po vazníkách nastoupila firma na střechu. Byla vybrána BRAMAC KLASIK PROTECTOR černá.

Za týden bylo vyhráno. Domeček byl pod střechou a v suchu.

První šár cihel jsme založili 10.8., sedlová střecha byla dokončená 25.10. a plochou střechu řemeslník dodělával 30.10. Celkem nám tedy hrubá stavba trvala necelé tři měsíce.

Většinu věcí jsme realizovali svépomocně s 1 zedníkem. Sem tam jsme zapojili nějakého toho brigádníka a na vše dohlížel, a v důležitých chvílích také přiložil ruku k dílu, náš projektant a stavební dozor v jedné osobě (http://www.atelier-partika.cz/).

Sami jsme si ovšem netroufli na sedlovou střechu. Tu jsme řešili formou subdodávky, kdy jsme si sehnali vlastní materiál. Komplet práci pak zorganizoval a vykonal jeden živnostník s partou helfrů, a na izolaci ploché střechy, kterou nám po několika odkladech nakonec natavil další řemeslník.

A teď už hrubá čísla ze stavby:

• Za zdi z VPC od Vapisu jsme dali sakum prdum, i s prací zedníka a brigádníků, 323 tisíc. 
• Strop ze železobetonových nosníků a MIAKO vložek nás stál 143 tisíc.
• Věnec a schodiště přišlo na 25 tisíc.
• Náklady na plochou střechu byly nakonec 104 tisíc.
• Za materiál a práci na sedlové střeše jsme zaplatili 218 tisíc.
• Zateplení sedlové střechy stálo 83 tisíc.
• Ostatní náklady kolem hrubé stavby činily 57 tisíc (bez nářadí).

Celkem nás tedy hrubá stavba přišla na 953 tisíc. 

Pokud by někoho zajímal detailní rozpočet hrubé stavby, případně by si chtěl víc počíst o tom, jak jednotlivé práce probíhaly, vše velmi poctivě dokumentujeme na našem blogu https://www.vodnici.net.

Na závěr ještě opět připojím naše time-lapse video z celé hrubé stavby.

Zdění mi trvalo od 6.6. do 17.6., celkem 64 hod.

Denně jsem zpracoval okolo dvou palet. Na fotkách 10 až 22 je postup nalepení jedné tvárnice. Jelikož Daniela neunesla tvárnici, tak jsem vyrobil pojízdnou paletu, na kterou jsem si vždy naložil 9 tvárnic a odvezl k místě zdění (fotka č. 23).

Od šesté řady jsem zdil ze dvou koz a pěti fošen. S překlady mi pomohli kamarádi. Všechno ručně na lešeníčko a pak nahoru. To trvalo asi 3 hod.

Po překladech přišel na řadu U-profil od Ytongu. Mezitím mi Daniela upletla pomocí rádlovacího drátu koše, které jsem položil na distanční podložky (fotka č. 42 - 43). A pak už jen 2 kubíky zavlhlého betonu, který jsem pomocí dvou kamarádů vynosil v kýblech a vylil do U-profilů.

Při této akci vydatně pršelo. Kdo mohl tušit, že je to na dva měsíce poslední déšť a přijde velmi suché léto. Pro stavbu střechy ideální… ale o tom až příště.

Po porovnání cen (rozdíl až 40 tis.) jsem je začal obvolávat a vybral dvě podle pohovoru. Nakonec jednatelka z té jedné neměla čas, tak zbyla firma ze Sušice.

Cestou k osobnímu pohovoru jsme se stavěli u nich ve výrobě v jedné vesnici v rozpadlém areálu místního JZD. Vybavení z 80.let, ale výsledek práce precizní. Zodpověděli pár otázek a jelo se rovnou podepsat smlouvu.

Dva dny po zatvrdnutí věnce jsem začal dozdívat štíty. Bez lešení pěkně ručně na věnec a pak po schodech štítu až do špičky.

Vazníky přivezly o 3 dny dříve, ale to mi nevadilo.

Tohle byla první práce, při které jsem nedělal vůbec nic. Sednul jsem si na tvárnici, opřel o zeď a pozoroval ty 4 makáče. Nezastavili se ani na vteřinu. Jejich parťák udílel rozkazy a za 4 hod měli hotovo.

Poté jsem dozdil štíty nad vazníky. Pak jsem vylezl po vazníkách a ruční pilou je zaříznul do šikminy podle vazníků.

8.7.přivezli ze stavebnin latě, folii, tašky a začala další etapa …zastřešení.

Pokračování příště… 

Sumasumárum předání stavby je domluvené na pátek 18. prosince. Později už to snad ani nešlo. Takže 2 měsíce zpoždění.

Manžel s dozorem proběhli stavbu, našli několik závad, které jsme si nechali napsat do předávacího protokolu (naštěstí nejde o nic dramatického, ani nic, co ovlivňuje statiku stavby) a při popřání všeho nej do nového roku jsme dostali do ruky závěrečnou fakturu.

Ať se stavitel jevil jakkoliv, a ať už proběhlo cokoliv, musíme konstatovat, že jsme s ním spokojení. Kvalita stavby je dobrá (tedy až po odstranění všech nedodělků), cena zůstala tak, jak jsme ji domluvili na začátku, čehož jsem se bála.

Jediné, co nám vadí, je termín dokončení – bylo by vše klidnější a schodiště by dopadlo lépe (to hodnotíme jako nejhorší závadu – po betonáži schodiště zapršelo a vymlel se cement z vrchní strany, takže se to bude muset upravovat na jaře), ale s tím už nic neuděláme.

Prostor schodiště přeplachtován, aby zbytečně nezatékalo do sklepa. Okno zabedněno a do dveří jsme dali staré dveře se zámkem, takže už můžeme uskladňovat nářadí a jiné další věci – super.

Taky jsme se pustili do konkrétní přípravy horní stavby – tedy pustili. Z firmy, která bude horní stavbu dělat, si přijeli zaměřit skutečné rozměry stropu, aby se mohla začít dělat dřevěná konstrukce, a na začátku příštího roku začneme finalizovat rozpočet a další nutné věci k realizaci hrubé stavby (okna, střecha…). Už se těšíme…

No a co plánujeme na zimní večery? Chtěli bysme si vytvořit trochu náskok při dokončovacích pracích. Dáme dohromady koupelny (kachličky, nakreslit a rozmyslet nábytek), to stejné s kuchyní. Taky podlahy, barvu vnitřních dveří, jaké zabezpečovací zařízení budeme chtít a tak podobně. Doufám, že nám v tomhle pomůže harmonogram, který doufejme dostaneme od realizační firmy…

Nemyslím si, že jsme hydroizolaci v průběhu navazujících činností nějak zásadně znečistili nebo poničili. Nejvíc byla samozřejmě hydroizolace znečištěná v těsné blízkosti zdí, kde by ale byla natavená stejně i v případě tavení pruhů, takže si nemyslím, že by bylo víc práce s čištěním izolace před pokládkou podlahového polystyrenu.

Na příčkách nebylo nic speciálního. Tedy až na ty naše některé patvary (že my trvali na těch zkosených tvarech), které bylo peklo vyřezat a vlastně i stavět. Na druhou stranu si neumím představit, že bychom to dělali z jiného materiálu – zlatý Ytong.

Příčky jsme kotvili do obvodového zdiva na 10 mm roxor, který se kolmo zabil do obvodového zdiva. Do příčkové tvarovky se nahoře vydlabal žlábek, kterým se na roxor nasadila příčkovka a celé se to vylilo lepidlem. Toto jsme praktikovali v každé druhé řadě zdiva. Drží to perfektně a je to za pár korun. Příčky se zdají být stabilní, takže jsme ani nerealizovali nějaký “věneček“ a i poslední řadu jsme klasicky vyzdili.

Jen jsme museli vyřezat prostupy pro vazníky, aby na příčkách neseděly. Šířka příček je 10 cm a 15 cm podle potřeby nosnosti a zvukové izolace. Trochu mě mrzí, že jsme nemysleli na některé podomítkové prvky, jako podomítková sprchová baterie, nebo rozdělovač podlahového topení, které se nám do příček nevešly, takže budou klasické nástěnné varianty.

Pak už přišly na řadu instalace. Naštěstí máme v rodině topenáře/vodoinstalatéra a elektrikáře, kteří nám s touto fází dost pomohli. Jelikož se blížila zima, plán byl následující:

Zateplit strop, aby nám tam nemrzlo, aby se mohla udělat voda, aby se mohlo rozvést a zprovoznit topení, aby se mohlo topit, aby se mohlo pracovat i v zimě a hlavně udělat podlahy. Je mi jasné, že je lepší začít omítkami, nicméně ty dělat v zimě je hloupost, tak jsme to po konzultaci s řemeslníky otočili.

Zateplení stropu:

Skladba stropu bude směrem z interiéru následující: sádrokarton – 8 cm vaty – parotěska – 10 cm vaty mezi vazníky – 12 cm vaty – 10 cm vaty. Samozřejmě ideálně tak, aby se překrývaly spáry jednotlivých vrstev.

8 cm pod parotěskou vytvoří dostatečný prostor pro rozvedení elektroinstalace, aniž by se proděravěla parotěska.

Objednal jsem tedy vatu potřebných šířek a šlo se na věc.

V první fázi jsme do vazníků zespoda navrtali sádrokartonové vruty (ty s velkou hlavičkou), na které se mezi vazníky natáhl vázací drát a napnul. Vznikla tak pavučina, na kterou se pokládala první vrstva 10 cm vaty mezi vazníky. Práci dost komplikoval nízký sklon střechy, který v kombinaci se složitou konstrukcí vazníků, obzvláště v rozích střechy, vyžadoval vskutku akrobatické kreace. Vata se pokládala 20 cm přes obvodovou zeď kvůli eliminaci tepelných mostů, takže se člověk musel položit na břicho a doplazit se až na samotný okraj střechy, aby posunul vatu na to správné místo. A do toho ji nařezávat a nasazovat na vazníkovou konstrukci... No prostě peklo.

Toto bylo opravdu náročné a dost pochybuju, že by se s tím nějaká firma takto pečlivě dělala. Přesahující vatu měl tendenci nadzvedávat vítr, takže jsme západní stranu provizorně podbili prkny.

Zespodu jsme potom k vazníkům sponkovačkou přichytili parotěsku. Pruhy folie jsme k sobě lepili páskou SP 1 (butylkaučuk) a spoje pak ještě přelepili páskou SP Al. Musím říct, že s parotěskou jsem si docela vyhrál, ale když jsem viděl, že butylkaučuková páska se v některých místech po několika dnech začala odlepovat.. no dokonalé řešení to určitě nebude.
Ale byl jsem rád, že jsem každý spoj pojistil ještě tou druhou páskou, tak snad bude parotěska funkční. Ke zdi jsem parotěsku lepil tmelem MASTIC. Ten po zaschnutí drží naopak velice dobře. Žádný zázrak ani nejsou samotné sponky, které se v několika místech z vazníku uvolnily a folie tak visí v podstatě právě na tmelu, kterým je přilepena ke stěně.

Voda a odpady:

Na doporučení máme v celém domě cirkulaci teplé vody. Ty trubky nic nestojí, takže proč to tam nedat. Na protilehlých stranách domu máme v obvodovém zdivu dva prostupy – zahradní ventily.
Jeden jde k přístřešku pro auto (mytí auta, technické věci) a druhý na zahradu k terase (bazén, zalévání). Také došlo k namontování WC, takže už žádné běhání do kadibudky :-).

Topení:

Po celém domě bude podlahové topení, ale o tom až někdy jindy.

K podlahovému topení budeme mít po jednom radiátoru v zádveří, v technické místnosti (sušení mokrých bot atd.) a žebřík v koupelně na ručníky. Ty byly tedy namontovány a zapojeny, stejně tak i kondenzační kotel Baxi s integrovaným zásobníkem na vodu.

Kotel by měl být velice úsporný a hlavně hodně šetří místo v technické místnosti, protože nebudeme potřebovat bojler. Vodu v zásobníku by měl stíhat kontinuálně dohřívat, takže už se mi snad nebude stávat, že uprostřed sprchování dojde teplá voda.

Tepelné čerpadlo jsme nechtěli, protože dům bude nízko-energetický, takže provoz nebude nijak nákladný. Čerpadlo je drahé, provoz o něco levnější, z dlouhodobé perspektivy to cenově vyjde přibližně nastejno, tak proč se neustále bát, že odejde kompresor, počítat návratnost, řešit účinnost.. nehledě na chystanou změnu el. tarifů, která návratnost zase o něco oddálí.. ke konci stavby už budou docházet peníze, takže ty ušetřené peníze raději vrazíme do oplocení nebo bazénu.

Plynový kotel jsme chtěli co nejdříve zprovoznit, takže jsme sháněli někoho, kdo zrealizuje jeho odkouření. To byl celkem problém, protože topenáři to odmítli s tím, že to je práce kominíka. A kominíci to odmítli s tím, že to má dělat topenář a nebudou po nikom dodělávat jejich nedokončenou práci.

Nakonec se na nás usmálo štěstí a ochotného kominíka jsme sehnali. Trochu byl problém s naší taškou Roben, která ve svém sortimentu prostupovou tašku nemá. Volal jsem na české zastoupení a dozvěděl jsem se, že se k tomuto účelu používá taška s prostupem na anténu - jen se musela seříznout guma na rozměr odkouření. Kominík s tím naštěstí neměl problém..

Na valby a úžlabí bych si sám netroufl. Zbytek jsem si nastudoval na Youtube na krátkých filmech od firmy Bramac.

Jako první jsem instaloval okapničku a pak difuzní folii. Tu jsem měl od Bramacu, tu nejlepší, se dvěma lepicími páskami na spojení. Moc jsem těm páskám nevěřil, ale při prvním slepení mě to přesvědčilo o opaku. Drželo to jako čert.

Po položení prvního pásu folie jsem hned přibil kontralatě a po rozměření krokví hned laťoval. Takhle jsem měl hned lepší pohyb po střeše. Takto jsem udělal dvě řady folie a začal jsem druhou stranou střechy. Celkem mi jedna strana vyšla přesně na 4 řady folie.

V průběhu laťování přijel objednaný klempíř vedle z vesnice a udělal titanzinkové žlaby.

Přípravu střechy mi pochválil a spokojil se i s mou změřenou konstrukční šíří střechy. Jen mi zapomněl říct, nebo to spíš bylo mou nezkušeností pokrývače, že první řada tašek je o něco širší. Je to dáno krajovými taškami, které jsou dole o něco rozšířené. Takhle se mi stalo, že po položení tašek jsem měl čela žlabů 2 až 3 cm od krajovek. Takže po prvním dešti voda z kraje první krajovky netekla do žlabu.

Klempíř mě po telefonu ujistil, že náprava je velice jednoduchá. Druhý den přijel, rozletoval jednu spojku a posunul to tak, že čela žlabů jsou hned u krajovek.

Pokládku tašek jsem řešil ručně po žebříku. Z páskoviny jsem si zhotovil držák, kam se mi vešlo pět tašek a ručně to tahal nahoru. Někomu se to zdálo moc pracné, ale na pohodu jsem měl za týden položeno všech 1.800 tašek. Jen jsem měl trochu vytahanou pravou ruku :-D.

U štítů jsem měl přesah 25 cm a celkem s šíří zdiva to dělalo od posledního vazníku 55 cm. To je nepřípustné a bylo to lehce vidět na ohnutí latí. Proto jsem latě na kraji štítu podložil kontralatí, a tak je jejich přesah jen těch 25 cm a to už je v pohodě.

Jako poslední přišel na řadu hřeben a to už byla sranda.

Po zimě už jen vytáhnu komín nad střechu (ten jsem stavěl až po příčkách v říjnu) + prostupy odvětrání, pak hromosvod a střecha bude komplet.

Střechu jsem dělal od 10.7. do 26.7., celkem 96 hod.

Daniela mi připravovala tašky k žebříku, abych se tolik nenaběhal a podávala latě.

Stavbě zdar

Hned po vyzrání betonu jsme se totiž pustili do hydroizolace a následného zdění obvodových a vnitřních nosných zdí. Jelikož nejsem ani trochu zastáncem porobetonového zdiva, byl jsem hned od začátku rozhodnutý pro klasickou pálenou cihlu. Zároveň jsem ale nechtěl zateplovat, takže relativně jasnou volbou byla cihla Porotherm 440 mm Dryfix, tedy zděná na pěnu. Založeno však bylo na cihlu 300 mm, což bylo navrženo přímo z Wienerbergeru, nicméně dnes bych volil spíše 365 mm.
Vzniknul tím odskok a přesah zdi směrem ven, který byl následně dotažen obvodovým zateplením základů v tloušťce 80 mm.

To se provádělo až po dokončení střechy, nicméně zde přiložím také fotky. V té souvislosti totiž došlo i na obkopání celého obvodu minibagrem, nalepil se soklový polysteren 30+50 mm a nakotvil do zdiva. Použito bylo lepidlo a plastové hmoždinky. Zpětně musím říci, že lepidlo nic moc. Škoda, že jsem nepoužil pěnu, ze zkušenosti drží lépe a lépe se dorovnávají nerovnosti na zdivu. Následně se natáhla nopová folie až na úroveň čisté podlahy, tedy po vrch první řady zdiva a udělala se drenáž kolem domů + dešťová kanalizace. Tahle etapa se zvládala nějak souběžně při budování vazby.

Abych se ale vrátil ke zdění. Po cca týdnu kropení desky jsem začal po obvodu natírat penetraci a na druhý den jsme s tchánem natavovali lepenku. Vždy pásy 1 m s přesahem 10 cm přes hranu základovky. Za jedno odpoledne jsme v pohodě zvládli celý obvod a já ještě večer za pomoci nivelačního přístroje začal zkoumat výškové rozdíly rohů a rozměřovat úhly.

V té době jsem zvažoval využít možnosti založení stavby od Wienerbergeru, pak mi ale bylo sděleno, že cena této služby je 2500 Kč a spočívá v podstatě v založení rohů a v žádném případě se za ten den nestihne celý obvod domu, tedy alespoň né v našem případě (obvod cca 64 m). Shodou okolností mi paní ve stavebninách říkala, že k odebranému materiálu si mohu půjčit zakládací sadu zdarma. Nivelační přístroj jsem měl, tak jsem to prostě zkusil. Prošel jsem si technické listy a nějaké postupy na internetu a druhý den povolal bráchu na pomoc.

Den začal v 5:30 ráno, kdy mi ze stavebnin volal řidič, že mi veze první várku cihel + zakládací maltu. Po 6 hodině bylo vše složeno hydraulickou rukou na desku a v 7 hodin už jsme míchali první várku malty. Za pomoci zakládací sady to šlo velice dobře, prvních pár metrů jsme se to učili a pak už to bylo pohoda. Zakládali jsme cihly přímo do zavlhlé malty, což se osvědčilo - jen vychytat správnou konzistenci. A jak se dařilo? V 17 hodin jsme měli obvod hotový.

A jelikož jsem byl nedočkavý, hned druhý den se už pokračovalo zděním dalších řad, tentokrát už v tloušťce 440 mm a na pěnu. To už šlo velmi dobře a hlavně rychle. Zdění na pěnu je krásná práce. Využil jsem všech doplňkových cihel Porotherm, takže se i špalety a rohy dělaly velmi čistě. Navíc jsem měl zdi napočítané přesně na rozměr cihel, takže kromě jednoho rohu se vlastně nikde nic neřezalo. Zdění tedy šlo tak rychle, že jsme asi 2x museli čekat na závoz cihel. Auto přivezlo vždy jen 8 palet.

Vyzdění po věnec trvalo v podstatě týden po práci + víkend. A pak měly následovat překlady. Systém doporučovaný výrobcem, tedy cca 5 ks překladů + polystyren nad každé okno mi připadal dosti nevýhodný a navíc jsem chtěl překlad až v úrovni věnce. Rozhodnutí tedy padlo takové, že se z venkovní a vnitřní strany nainstaluje po jednom kusu systémového překladu, následně polystyren z vnější strany a zbylý prostor se proarmuje a zabetonuje - v podstatě tudy prochází přímo věnec, až na dvě okna a vstupní dveře, které jsou nižší.

Tak trochu jsem ale bojoval s myšlenkou šalování věnce. Z vnější strany to bylo celkem jednoduché, nalepil se jeden šár 8 cm příčkovek, ke kterým se přisadilo 12 cm polystyrenu. Tím zbývalo 24 cm pro věnec, armovací koše jsem tedy svařoval v rozměru 20x20 cm z roxorů průměru 12 mm, v místě překladu i 14 mm.

Dle uvážení byly někde 4 dráty, někde 6. Třmínky byly doma naohýbané v průměru 6 mm. Z vnitřní strany se nakonec udělalo dřevěné šalování, které se zapřelo prkny směrem dolů. Podšalovaly se také všechny překlady a především pak největší překlad v garáži, který měl přes 5 m. Šalování nám zabralo nejvíce času, tuším asi tři dny po práci. Po večerech jsem ještě svářel armovací koše.

Následně v sobotu jsem opět nahnal kamarády a rodinu, aby jsme stihli věnec vybetonovat. Ráno se naházely koše a svařily se na místě ještě mezi sebou a po poledni jsme začali míchat beton. Ten se nahoru zvedal v lopatě traktoru s čelním nakladačem, což velmi ulehčilo práci, ale traktor se dostal jen ke 2/3 domu, zbytek se musel odkýblovat. Ale všechno šlo, kdyby odpoledne nepřišla šílená bouřka, která nás neuvěřitelně vypláchla. Trvala ale jen hodinu, takže i přes déšť se fungovalo dál a věnec se stihl dodělat. Někde tedy šalunk úplně nevydržel hutnění a trochu se vyvalil směrem dovnitř, ale vše se podařilo ukočírovat ke zdárnému cíli.

Následující den jsem začal šalunk demontovat a dozdívaly se ještě vnitřní nosné zdi + se v týdnu ještě dodělal věnec nad nimi. Z obvodového věnce se nechaly koukat kusy košů, takže nosné zdi se s obvodem propojily. Vnitřní zdi se šalovaly už z obou stran a svázaly drátem, takže zde se šalunk ani nehnul. 

Nakonec tedy nezbývalo, než začít postupně rozebírat šalovací desky, porovnat použité pomocné dřevo a na stavbě trochu poklidit. Čekalo se na úzrání betonu, aby bylo možné pokračovat montáží stropních trámů. O tom ale v dalším článku.

A jelikož dnes mohu postup hodnotit tak nějak s odstupem, přičemž jsem za tu dobu byl účastníkem ještě několika staveb a získal nějaké zkušenosti, řešil bych asi vše trochu jinak.

V první řadě bych se asi vyhnul předraženým doplňkovým cihlám, které sice ulehčí práci, ale jejich cena je zbytečně vysoká. Dále bych úplně jinak řešil šalování věnce, které jsem měl kotvit do zdiva, aby se desky nemohly pohnout a hlavně dnes lituji, že jsem v té době nesehnal vibrátor na beton, který kvalitu při zalévání armatury ještě zlepší. Sice jsme hutnili latí co to šlo, ale stejně, vibrátor je vibrátor.

Dovolím si také zmínit zkušenost ze společností Wienerberger a reklamací zdiva. V průběhu celé stavby jsem totiž měl pocit, že cihly jsou sice velmi přesné ve vodorovné ose, ale svislá osa se rozměrově pohybovala různě.  Rozdíly mezi cihlami byly až 5 mm, což mi přišlo dost. Chápu, že jde o pálenou hlínu, tedy "živý" materiál, ale stejně. Pozval jsem si tedy technika přímo od výrobce, aby toto posoudil a výsledkem byla alespoň paleta cihel dle výběru zdarma jako omluva. Což mě potěšilo, takže přístup a především ochota technika řešit věci přímo na místě byla nadstandardní.

Také jsem řešil srovnání kvality cihel různých výrobců. Zvolil jsem Wienerberger, nicméně později jsem měl možnost osahat i cihly Heluz a KMbeta a kvalitu považuji za srovnatelnou. Jednoznačně je to zde především o ceně. Daleko větší rozdíl je spíše vidět v typech cihel P8/10 a P15, kde bych dnes jednoznačně volil P15.

Omlouvám se za délku článku a stavbě zdar!

Z velké škály výrobců jsem skončil u jistoty - Ytongu.

Porfixu jsem se trochu bál (popílek) a u ostatních se říkalo, že nejsou tolik přesné. Z mého hlediska je Ytong taky dost nepřesný, takže by mě zajímalo, jak vypadá nepřesnost jinde. Volba padla na Ytong Lamda 450 mm s tím, že už dodatečně nechci zateplovat.

Když uzrála deska, poprosil jsem známého zedníka o založení, trochu jsem se toho bál a hlavně je to jediná věc, co se nechá zkazit, tak jsem to nechtěl podcenit. Čekal jsem kdovíjaké měření, dorovnávání porychtunky na jednotnou výšku, ale po změření nivelákem se zjistilo, že mi utíká pouze jeden roh o cca 0,8 cm, čili založení nebyla taková věda, nasadila se jedna výška a podle vodováhy se jelo kolem dokola.

První dvě řady se dělali z 375 mm a další z 450 mm, abychom mohli zateplit přechod mezi deskou a zdivem.

Vzhledem k předpovědi, kdy mělo být hezky, nás dost často vyhnal déšť na svačinku a zakládání se trochu protáhlo k 22:00 hod a dodělávalo se pod lampou :). Nicméně rozměřeno bylo a obvodové zdi byly založeny.

Druhý den ráno jsem se na to vrhl s nadšením a dozaložil nosnou vnitřní příčku. Docela to bylo v pohodě, takže jsem nechal zavadnout, ale souběžně zdil další a další a další řady. Asi po 3 týdnech nastal konečně den pro položení překladů. Naštěstí jsme na to byli aspoň dva a ještěrka, čili překlady tam byly za pár minut s minimální námahou.

Po domluvě s architektem jsme upravili výšku domu a to tak, že jsme jí pohledově o 5 cm snížili -> v překladu to máme tak, že jsem udělal o 5 cm nižší věnec.

Domluvil jsem si v Ytongu pásovou pilu a zbylé tvárnice jsem nařezal na 7 cm příčky a ty pak ještě snížil o 5 cm. Ta pila, Vám povím, to je nástroj dokonalosti, hromada po domácku udělaných příčkovek byla za pár hodin na světě. Pilu jsem měl tedy doma asi 24 hodin, což z finančního hlediska stálo jen dopravu (100 km) :-(.

Na věncovky jsem udělal takovou dorazovou měrku, abych to měl aspoň trochu rovné. 

Pro armaturu do věnce jsem si vyrobil jednoduchou ohýbačku na třímky a za pár hodin jsem měl naohýbáno. Šlo to tak rychle, že bych si ty své šišoidy mohl nechat patentovat :).

Horší však bylo armatury zdrátovat, to mě tak nebavilo, ale měl jsem půjčený drátovací porychtunk, takže to šlo celkem rychle vázat. Kamarádi mi pak pomohli armatury naházet mezi věncovky.

Těsně před betonáží ve mě hrkalo svědomí, zda jsem ty třímky udělal dobře, trochu jsem je dával dál od sebe, než by se mělo (40 cm) a v těch vedrech, kdy jsem slyšel šplouchat vodu na koupališti a ječet děti jsem celou armaturu provařil. Myslím, že na to provaření mohu být pyšný a přidával jsem také rohové výztuhy, čili trochu jsem si zklidnil svědomí.

Samotné zalití betonem jsme si dělali také sami. Koupil jsem příměs do betonu a míchali jsme to trochu mastnější - nad překlady extra mastné :).

Nedokázal jsem si představit, jak to dělat, ale jeden míchal, jeden vozil a podával kyblík na lešení a já jsem to tam ládoval. Za pár hodin bylo hotovo. To bylo příjemné. Já jsem si to plánoval na více dnů, takže to mě potěšilo.

Jako první na řadu přišly stropní trámy, které jsou v rozměru 100x220 mm a maximální délka je 7 m. Spolu s nimi tu byly ještě tzv. nosné trámy, na kterých pak byla vystavěná koza pro držení střechy. Tyto trámy byly v rozměru 100x200 a vždy se tři kusy sešroubovaly k sobě závitovými tyčemi po 50 cm tak, aby z toho vznikl jeden masivní nosník. Na věnci byl pak podložen 2 cm prknem z důvodu, aby při nějakém průhybu (např. při zatížení střechy) nenarušil stropní konstrukci.

Za jedno odpoledne se nám ručně podařilo všechny trámy naházet na věnec a vlastně i rozložit a prošroubovat dle potřeby. Vše ve 4 lidech. Trámy se jednoduše zvedly na rameno a vysadily postupně nahoru.

Následně po obvodu byla namontována pozednice v rozměru 140x140 mm, která je protlučena 250 mm hřebíky do stropních trámů a 12 mm závitovou tyčí po 1 m našroubována do věnce (kotveno chemicky).

Pak se na strop provizorně rozložila prkna, aby vznikl jednoduchý záklop a mohlo se po stropě "bezproblémově" chodit a začít pracovat na střešní konstrukci. Jejím základem je tzv. koza, tedy kombinace vaznic a sloupů, na které jsou následně opřeny krovy v roměru 120x160 mm. Vyjímkou je jen prostor nad garáží, kde je vaznice hřebenová, protože zde je střecha nepatrně nižší. I strop je zde řešen trochu jinak, základem je totiž trojice sešroubovaných trámů o rozměru 100x330 mm. Výsledkem je tedy nosník o délce 8 m a profilu 300x330 mm, na kterém jsou ukotveny jak stropní trámy, tak sloupek střechy.

Střecha je valbová, takže nejvíc práce zabraly nárožní trámy, které bylo třeba dokonale připravit a navíc jejich vytahování na střechu dalo zabrat, přeci jen jsou 9 m dlouhé. Krovy už pak byly pohodové.

Jako poslední fáze se instaloval ocelový profil nad terasou, který má délku 8,5 m a je svařený ze dvou profilů tvaru U - 140 mm. Důvodem je fakt, že dřevo by muselo mít větší profil a nad terasou jsme nechtěli mít výraznou vaznici, ani přidávat v polovině sloupek. Krovy jsou ale ještě ukotveny na středovou vaznici, takže zatížení ocelového nosníku není tak velké. Vyšlo to řekl bych dobře. Nosník jsme ale pokládali za pomoci manipulátoru.

Po dokončení vazby nám dovezli palety s krytinou a klempířské prvky, tedy kompletní okapy, plechovou okapničku, atd. Ale co čert nechtěl, jen jsme byli připraveni natahovat folii, přišel týden dešťů a práci jsme museli přerušit. Jak vazba, tak celá stavba pěkně promokla - smutný pohled.

Hned poté ale začalo příjemně tropických 14 dní, za kterých jsme stihli celou střechu zafoliovat, zalaťovat a zakrýt taškami. Volba padla na značku Mediterran (dnes už jen Terran) a krytinu Zenit Carbon. V širokém okolí jsme byli první s touto krytinou, dnes je ale velmi moderní - prostě hladká rovná betonová taška v černé barvě. Cenově vycházela velmi slušně a líbilo se mi provedení hřebenáčů a větracích tašek.

Měli jsme sice trochu problémy s dodávkou, kdy při přepravě došlo k poškození jedné palety, která byla v podstatě celá k nepoužití, ale po cca měsíci se nám podařilo, aby reklamaci uznali. Poškozené tašky navíc nechtěli zpět, takže se hodily jako podklad pro příjezdovou cestu.

Nakonec se tedy vše stihlo relativně slušně. Nejvíce jsme se zdrželi asi na vazbě, protože jsme si jí dělali celou sami a to pouze po práci, takže hodně času zabrala příprava všech čepů, apod. Pokrytí se už pak zvládlo za dva víkendy a následný týden jsem po odpoledních dořezával tašky u nároží a montoval hřebenáče. Důležité ale bylo, že dovnitř už neteklo.

V průběhu stavby krovu se také postavily oba komíny, jeden průměr 200 mm v kotelně a druhý 160 mm v obýváku pro krb. Po zakrytí střechy se provedlo oplechování a natažení komínu do perlinky a lepidla.

Jediný prostor střechy, který zůstal nezakrytý je nad terasou, kam se montovalo následně sklo, ale to bylo až o rok později - chtěl jsem nechat trámy trochu vyschnout a "vykroutit". Sklo je bezpečnostní s vnitřní folií v tloušťce 8 mm. Namontovaly se také okapy v barvě RAL7016 a svody se natáhly do dešťové kanalizace.

A v podstatě střechou jsme se přehoupli do září, kdy jsme se více zaměřili na okolí. Trochu se upravovala příjezdová cesta, stavěla opěrná zeď za domem atd.

A především se čekalo na montáž oken, aby se mohlo přes zimu začít se zděním příček, apod. Ale o tom v dalším článku.

V podstatě se dá říci, že jsme střechu a strop dělali přesně celé prázdniny, protože 1.7. jsme dávali stropní trámy a někdy 28.8. jsem dodělal hřebenáče. A za nějaké 4 měsíce od prvního kopnutí byla stavba pod střechou - vše po práci a o víkendech, povětšinou v jednom až dvou lidech, až na větší akce.

Vůči projektu jsme snížili sklon na 22° a rozjeli pár poptávek. Nakonec se nám podařilo usmlouvat krov na poměrně zajímavou cenu. Nabídky začaly na 180.000 Kč a šlo to až téměř k polovině. 

Objednali jsme tedy krov a za 14 dnů už jej chtěli montovat. Měl jsem co dělat, aby věnec byl zatvrdnutý :).

V den montáže jsem odjížděl do práce a při pohledu na domeček jsem si říkal, jak to roste a když jsem se po 10 hodinách vracel, jen jsem zíral - bylo hotovo. Pánové jen dodělávali zavětrování a pomalu balili. Smekám. Večer jsem hned naklusal s břízkou a přišpendlil jsem jí na nejvyšším místě, jak se to údajně dělá. Decentně jsme krov zapili.

Několik dnů na to nám přijeli stavět i komín - mohl být o jednu tvárnici nižší, ale zase bude lépe fungovat.

V tu dobu, když jsme měli tak rychle krov a komín (2 týden v červeneci) jsem měl vizi, letos budeme bydlet.. Jak já byl naivní. Všechno najednou přestalo odsejpat. Jen hloupé štíty trvaly každý přes 1 den. Už je nikdy nebudu dělat dodatečně :). Nemohl jsem se tam vejít, vytahat tvárnice nahoru, řezat je tam a nespadnout - to byla výzva, ale je to tam :).

Další dilema pokračovalo výběrem krytiny. Já měl jasno, chci pálenou tašku. Anička zase chtěla šetřit. Líbila se mi Tondach Stodo 12, ale vzhledem k nabídce a to i přes slevu od stavebnin a samotného Tondachu jsem se dostával k 200.000 Kč jen za tašky - to bylo moc. Ale já jí tak chtěl :). Nakonec jsem se dozvěděl o taškách Roben. Pálená taška za vynikající peníze. Ještě se nechala sehnat docela pěkně, tak bylo jasno. Máme tedy Roben Monza Plus v barvě tabaco. Nádherná taška a hlavně je veliká a tak to přibývá rychle.

Střechu mi měl dělat kamarád, ale jelikož toho měl moc, vysvětlil mi, co se a jak dělá. Vzal jsem si jeho rady doslova k srdci a šel jsem do toho. Opět jsem se dopustil školácké chyby, ale což, už je pozdě. Krov byl tak hloupě dlouhý, že nebylo možné se tam vejít ani na sráz, ani na maximální rozložení, že jsem zvolil variantu - poslední řadu řezat - já vůl :). Příště bych krov nastavil.

Čili jsem zvolil laťování na střední hodnotu a jelo se. Folie a latě celkem přibývaly, než jsem se dostal k úžlabí - tam přišel konec, byl jsem v koncích a musel povolat někoho, kdo to již dělal.

Tímto svému novému kamarádovi děkuji za pomoc, kdy mi pomohl střechu dolaťovat a udělat latě pro hřebeny, rozměřit a rozbrnkat střechu. Párkrát jsme to přelaťovávali, ale cena času a nervů za to dle mého stála. Samotná pokládka byla pak rychlá, než přišlo na úžlabí. Ten Roben má tak velkou vlnu, že to proště šlo blbě. Já jako laik a posera na střeše jsem to měl o to těžší, čili týden mi trvalo jedno úžlabí a 4 dny druhé. Vytahat tašky nahoru, na místě je řezat, skládat a podřezávat drážky, aby to pěkně sedělo.

Když bylo hotovo, nedalo mi to a vyzkoušel jsem hadicí, jak to vypadá.. No není nic horšího, než když po 14 dnech zjistíte, že tam zatýká - přišla opět řada na někoho, kdo to už někdy dělal a poradil mi, abych to nedělal tak přesný, že ta voda nemá kudy - vzal jsem flexu a to, co jsem dělal týden jsem měl za 20 minut zkrácený a je vymalováno - zdá se, že po první zimě nezatýká. Až budeme dělat hromosvod, podíváme se tomu na zoubek :).

Založení vnitřní nosné zdi se mi celkem povedlo, a tak jsem si troufl založit i vnitřní příčky.

Začal jsem rozměřovat a pomalu natahával provázky, až jsem zjistil, že je lepší jít postupně po jedné zdi nebo pokud by se měly křížit.

Když jsem nosil materiál, pořád jsem do něčeho kopal. 

Založení jsem dělal několik dnů, opět po práci. Docela to šlo, samozřejmě do doby, než jsem pochopil, co je to zkosená zeď. Každý úkos = komplikace, řezání tvárnice a dobrušování, no ale je to nádhera.

Příčky jsem k obvodovému zdivu kotvil vždy na nerezové plíšky, které jsem přes hmoždinku na Ytong řádně přitáhnul. Když vidím ten plíšek, někdy lituju investice do té hmoždinky :).

Používal jsem příčky o tl. 150 mm a jen na WC a špajzce jsem používal 100 mm. Musím říct, že čím užší zdivo, tím hůře se mi pracovalo. Nevím, jak někdo může vůbec stavět z 75 mm :).

Z časového pressu a hlavně kvůli tomu, jak mě nebavilo řezat na zkosené stěny každou tvárnici zvlášť a ještě jí brousit jsem si opět vypůjčil pilu. Tentokrát jsem ji měl doma přes týden.

Nakonec uhodily mrazy a já jsem se bál zdít, tak jsem raději nařezal do foroty a pilu vrátil, než abych platil za to, jak mi tu stojí. Bez pily bych se neobešel - jak jsem snižoval věnce musel jsem taky snížit poslední řadu, aby byla mezi příčkami a vazníky mezera, aby nepraskala omítka, pokud by se vazník hnul. Je tam nějakých 3-5 cm místo, snad si to nesedne.

Po vyzdění příček přišlo nekonečné škrábání zdí do pěkné roviny - vypadá to úžasně, ale myslím, že pokud zvolím sádrové omítky, dělal jsem to zbytečně.

Co se ale týká oken a dveří - opět to bylo velké dilema. Můj favorit okna Veka jsme už skoro měli doma, ale na ukázce jsem viděl okna typu HS Portál a věděl jsem, že je musím mít. Ale cena 80.000 Kč za jedny, mi přišla moc.

Proto jsem pátral dál a dál, až jsem se vrátil k původní variantě Gealan S9000 s trojskly. Cena oken a dveří byla téměř poloviční, a tak jsme se rozhodli jít tímto směrem. Myslím, že je to takový poměr
cena - výkon, snad se nemýlím. Známí, co mají v profilu S8000 tak jsou spokojeni, takže my bychom měli být více :).

Balkonová okna a dveře jsem zvolil s rozšiřujícím profilem - raději předejdu za pár korun tepelným mostům, než pak vymýšlet, co je špatně. Co se kování týče, vybral jsem si Maco.

S nabídkami od velkých firem jsem si akorát tak plnil koš, protože jejich ceny byly úplně někde jinde, než ceny malých podnikatelů. Možná se jednou potkám s problémem s reklamací, ale i tak si ta samá okna mohu koupit ještě jednou :).

Před montáží jsem byl donucen do prostoru kolem oken nalepit XPS 20 mm. Takže jsem zase brousil, brousil a brousil až jsem vybrousil ideální obdélníkové otvory. Ta práce mě tak těšila, jak to bylo pěkné a rovné. Hned to změnilo pohled na dům.

Makáči přijeli a za pár hodin měli hotovo - co dodat, snad jen, že máme 10 kliček šedých a jednu černou :).

Dále HS portál je trochu blbě udělaný. Měl by být o 5 cm vyšší, ale mávl jsem nad tím rukou a až bude hezky, dveře nám posunou o 5 cm níže a tu fuku schováme polystyrenem. 

Listopadový shon, aby byla do zimy střecha hotová se podařil. Před prvním náznakem sněhu bylo hotovo.

Hned na začátku roku přišly na řadu okna a dveře, takže jsme mohli pokračovat v budování vnitřku. Materiál se osvědčil, šlo to pěkně od ruky. I když po zhruba 360 míchačkách (1 míchačka= 1 pytel cementu) už ruce pěkně bolely, výsledek však stojí za to.

Nyní pracujeme na rozvodech elektroinstalace, vody, topení a vysávání. Vše schovat do polystyrenu a na začátku dubna jsou v pořadí podlahy.

Postup našeho snažení ve fotogalerii.

Hodně sil a zdaru při budování vysněného bydlení všem nadšeným stavebníkům přejí Brendík a Renča.